středa 9. srpna 2017

Virtuální láska (ukázka)

Jo, měl jsem Filipínku. Byl jsem zamilovaný až po uši a byl jsem nachystaný zapálit Českou republiku a odletět na ostrovy. Nic na tom nezměnilo ani to, že jsem ji v reále nikdy neviděl. Nikdy jsem ji nedržel za ruku ale uvnitř jsem cítil, že to bude navždy. Prostě jsem to věděl. Proto jsem začal plánovat báječný život pro ni a pro její rodinu. Hodně často jsme se bavili na téma boha a víry. Jednou jsem jí napsal, že je strašně moc krásná a, že má nádherné ruce.


„Když bůh tvořil člověka, víš proč udělal člověku mezery mezi prsty?“ 
zeptal jsem se jí.

Nečekal jsem nějakou fundovanou odpověď, očekával jsem cokoliv. To co jsem dostal mě překvapilo protože já vlastně nedostal nic. Žádná odpověď, žádná reakce. Jdu jí to tedy vysvětlit v domnění, že to pochopí, až bude vědět celou pointu.

„Protože se našel někdo, kdo je určený pro Tebe. Příjde a ty Tvoje mezery vyplní svými prsty tak, že Tě bude držet za Tvoji ruku navždy a nikdy Tě nepustí.“

Je klid. Nic se neděje a nikdo nic nepíše. Očekávám strohé „děkuji“ nebo „miluji Tě.“
Říkám si, že pochopila, co jsem ji napsal a přemýšlí nad tím, co by mi na to odpověděla. Po pěti minutách mi od ní přišla věta:

KDY UŽ KONEČNĚ PŘILETÍŠ NA FILIPÍNY?

Spodní čelist mi spadla údivem dolů a já nechápavě koukám na monitor, co že se to tam objevilo za zprávu. Nevěřím a říkám si, že to není možný. Smutný a zaskočený pomaličku zvedám ruku která se vzpřímeným ukazováčkem blíží k tlačítku s nápisem Power Off.



Druhý den se mi v hlavě zrodil námět na knihu. Dostala název „Virtuální láska.“ Kniha má ale i podtitul „Konspirační Firewall.“ Podtitul byl nutný, aby název korespondoval s obsahem konce knihy.

Bůh mi buď milostiv za to, že kniha vyjde v češtině, angličtině a v ............... no to vlastně ještě není jisté.

středa 2. srpna 2017

Thajsko vs. Filipíny.

Plánujete odlet na Filipíny a zároveň život. Nejedete tam šukat holky. Vaše plánování je totiž zaměřeno na život v Asii a na tvůrčí činnost tam. Do Evropy se budete chtít vracet sporadicky nebo v případě nutnosti jako je lékař nebo operace. A žít tam sám by byla nuda. Proto si na Filipínách snažíte najít nějakou přítelkyni. A tady je první moment, kde narazíte. Jste totiž Evropan, který myslí hlavou. Nejste padesátník, který uvažuje ocasem. Najdete si pár známých a hledáte u nich informace. Ti známí totiž jezdí na Filipíny šukat mlady holky. Ze začátku to je nuda, to jejich vyprávění o tom,
kolik jich už měli, ale postupem času se k Vám ty informace dostanou. Jako Evropan žijete, myslíte a uvažujete. Zapomeňte, že tam najdete stejně inteligentní protějšek. Zaostalost je prostě obrovská, a proto není problém, aby padesátník šukal krásnou a štíhlounkou Filipínku, která se za něho, s ledovým klidem, provdá ze dne na den.
Narazíte na obrovskou žárlivost, která je tak nepříjemná, že si to nedokážete ani představit. Najednou budete pod palbou otázek v podobě „Kdy přiletíš?“ a ty se budou opakovat neustále, a to i několikrát denně. Já osobně to v jednom momentu nedával a ty tupy a zcestny názory přestával chápat. Jako bych se bavil s nemocným chovancem z Bohnického blázince. Ale pokud Vám jde pouze o sex tak jste v pohodě. Prostě ji ošukáte, koupíte pár blbostí a jdete zase dál. Buďto si koupíte profesionálku v baru nebo si ji seženete jinde. Vždy to vyjde na stejno.

Nebavilo by mě žít s holkou, která neví kde je Norsko, která neví kde žije papež a která neví jestli je Evropa stát nebo kontinent.

Jdu to osondovat do Thajska. Snad to bude lepší. Pche, hovno. Je to úplně stejny. Navíc tu je pár odlišností. Thajce nabídnete vše a upozorníte ji, že se musí naučit anglicky jinak se s Váma
nedomluví. Ona na to ale kašle a neučí se. Prostě ji zajímá kdy už konečně přijedete a kdy bude ona na tom lépe když ji vytáhnete ze sraček. V Thajsku máte kamaráda. Ten bydlí nedaleko a tak ho poprosíte, aby Vám zajel zjistit pravou situaci. Dostáváte info o tom, že ta Vaše holka zase tak moc práce nemá a prostě šuká za prachy. Obyčejná děvka jako mnoho dalších. Vás ale tahá za nos, že na Vás čeká a další bla, bla, bla.


Takže Thajsko versus Filipíny vyšlo na remízu. Je to všude stejny. A s děvkou prostě žít nechcete. Jste zpět na začátku.

Z toho tak nějak plyne, že nejlepší je hledat si protějšek až na místě a nikdy nic neplánovat. Teda pokud nejste děvkař. To Vám je potom jedno.

Že tu chybí asi tak milión věcí? Jo chybí. Je to totiž jen popsaná pasáž momentálního zamyšlení. Podrobnosti budou v knize s názvem „Virtuální láska“ která má podtitul „Konspirační firewall.“
Mám pech. Psal jsem ji totiž s ohledem na některé lidi. Dnes, kdy jsem si uvědomil jejich náturu, opět vše předělávám. Nic nezamlčovat a nic neobcházet. Je to přece můj příběh.

úterý 18. července 2017

Pocity

V životě mi utekla spousta věcí. Něco je důležité a něco ne. A neponaučil jsem se. Jedno dnes ale vím jistě, že to peklo si ujít nenechám. Alespoň ho jen na moment vidět.


Poslední dobou toho mám nějak hodně. Ani ne tak na práci jako na přemýšlení. Patřičně využívám teplých a jasných nocí pohledem do té nesmírné nekonečnosti. Několikrát se mi podařilo v té temnotě najít inspiraci ale není mnoho příležitostí a času, koukat na noční oblohu. A taky to není někdy zrovna moc příjemny. Dostavují se pocity chladu a samoty a ty já zrovna moc nemusím. Díváte se na měsíc a ono jak naschvál začne pršet. Nechce se vám vstávat, přepadne vás úzkost a žal a nevíte jestli vám po tvářích stékají slzy nebo kapky deště. Zrovna jsem přemýšlel o Virtuální lásce. Knize, kterou mám skoro hotovou. Pořád mě ale napadají nové a nové věci jak ji pozměnit. Opět ji budu skoro celou dopisovat. Přišla změna v mých názorech a tak jak jsem slíbil jednomu pánovi, že ho v té knize nijak nezmíním, tak tak jsem změnil názor a všechno bude jinak. Podle skutečných událostí s pravými jmény a názory. Je to můj příběh a když si vezmu zpětně situaci jak se někteří pánové zachovali, tak v tom vidím důvod být přesný a konkrétní. Hmm, už vidím jak v tom někteří hledají ty pravé důvody pseudo vendety s tvrzením, že nejsou blbí, že to vědí a, že z nich dělám idioty protože toto jsou hovadiny nezakládající se na pravdě atd. atd. atd.

Blá blá blá. Kvůli kusu prochcanyho masa se vraždilo a vedly války. Dnes to není tak markantní ale v podstatě se toto děje pořád, byť ne v takových extrémech. Tak proč si lámat hlavu nad koncem který ani nezačal.
Chcete vzít něco výš a naplnit to štěstím. Chcete udělat něco, aby to nikdy neupadlo v zapomnění. Jenže se to nedaří. Vydal jsem se špatnou cestou ale ne všichni jsou špatní ve své hloubce. Z některých vychází rady, snažící se ulehčit vám poznání a pochopení. Je v tom ale cítit nádech starých sklepních prostorů a neupřímnosti. Je zanedbatelný ale cítit je. Nemohu vším opovrhovat protože bych byl sobecký. A to být opravdu nechci. Alespoň se nemusím topit ve falešných nadějích. Někdo nechce čekat roky a chce vše ihned. Musím se začít smát těmto směšným názorům a chtíčům.
Při přemýšlení o těchto a podobných věcech vám začíná být zima. Smíříte se s tím, že vaše královna zmizela a zapříčinila pouze to, že vám odpadlo spousta vyřizování a zmizely starosti. Nic víc. Přemýšlíte o naplánovaných cestách které se zhroutily jako domeček postavený z karet, o smrti, o čase, o nevinnosti a cti a o destrukci. Potom vám děsný křik nabourá ticho a vše zmizí jako vločka sněhu padnoucí na rozpálenou plotnu. Ožralá a zfetovaná alkoholička opět připomíná svoji existenci. Neustále se opakující její krátkodobé vzestupy a pády vás bodají do hrudi. Přejete si, aby se proměnila v mouchu kterou můžete rozmáčknout nebo upálit v popelníku.
Musím se prostě přes všechno přenést a nechat to za sebou. Nepozastavovat se nad prázdnými hlavami klesajícími do nicoty. Naštěstí skončily dny, kdy jsem jen utíral sladké slzy. Najdu vůbec někdy někoho, kdo toto pochopí? Já nevím. Všichni jsou moc hrdí na ty své skryté lži. Vědí, že máte v oblibě panenku Barbie ale za vašimi zády vám ji ukradnou a pomalují. Je potřeba toto ukončit. Stále žijí a jsou mezi námi.
Jsem šílený z toho všeho. Marně jsem se domníval, že tímto ukončím svoje trápení. Ona chtěla ať to řeknu kamarádům. Já to řekl všem. Proč tedy za mnou pořád chodí? Proč na mě mluví? Já ji miloval a ona to věděla ale musí také pochopit to, že jsem z jejího chování nervózní. A kde mám hledat pomoc? Kdo mi toto vysvětlí? Řeknou, že jsem blázen a mám halucinace. Pořád na ni myslím. Ale pamatuji si ji pouze jako mladinkou. Jako taková zůstala v mé mysli a v mých vzpomínkách. Nevím, nevím a nedokážu si představit, jak by vypadala dnes. Mám z toho všeho poničené vědomí ale jednou snad najdu někoho, kdo mi toto všechno vysvětlí a dovede mě k poznání pravdy.