Orbiter v mé hlavě.

Ten život je stejně kurva ale je nesmírně zajímavej. Kdyby se mě někdo, před rokem, zeptal, jestli budu dva měsíce v kuse sledovat TV pouze ze záznamu, tak ho pošlu do prdele s dovětkem, že je blázen. Ale jak říká ona, vše je jednou poprvé. Já jsem hodně ulítlej exemplář, opravdu hodně. Ale

zase stojím nohama na zemi a nebudu střílet jen tak pánu bohu do oken. Munice není zadarmo. Ale střílet? Jo to mám rád a hodně často používám tlumič. Je to efektivní. Druhá strana nic netuší, o ničem neví a pak se najednou ozve jen dvakrát PFF, PFF a je konec. Game is over.

Mirka, moje externí manželka o mě jednou pronesla větu, která mi v hlavě zůstala dodnes.

Řekla: „Viliame, ty jsi prototyp, jedinej exemplář svýho druhu na celym světě.“

Tenkrát mi to nedocházelo. Jen jsem se zasmál. Ale později jsem pochopil, že v tom je nějaká ta malinká pravda, trošička něčeho co ta holka poznala. Dodnes jsem totiž nenašel svůj protějšek, kterej by mi tak nějak vyhovoval a jeho názory na tento svět ladily s mými.  

Kurva alespoň v něčem !!!!!!!

Nic.

Nyní je vše složité, těžké, nepodporující, zoufalé a frustrující. Nikdo mi neřekne jak se mám chovat v prostředí, kde všichni lžou a dělají intriky. Lžou mi přímo do očí, lžou do očí vám, lžou do očí jiným a za zády vám kují spiklenecky scénáře. Uvědomíte si, že bojujete sám. Jako Sindibád proti hordě Alibabových loupežníků, kteří uměli excelentně, skvěle a bravurně předstírat lásku a hlavně jepičí

oddanost. Jasně, máte prostředky jak se do tohoto dostat, máte prostředky být uvnitř, ale v ten moment vás to nezajímá. Uvědomíte si, že opět polykáte litry zrad, falešností, lží a intrik. Mrzí vás to tak moc, že jste nešťastní, že chcete sáhnout k radikálnímu a tvrdému opatření.

Jen jednou jsem viděl slzy v očích cervy. Zabíjí to. Psychicky vás to zabíjí zevnitř. Nebridy nezvládnu a popravdě by mě ani nezajímaly.

Na mém facebookovém profilu mám slogan který říká, že jsem jako internet. Ten nic neodpouští, nepromíjí a nezapomíná. Jo a je to spojeno se slovem nikdy. MITM je super věc. Někdo si může myslet, že mě učil Jahve a nebo si alespoň myslí, že jsem k němu chodil na školení. Není to tak. Učil mě prostě život.

Vše je nyní tak nějak na bodu mrazu. A proto mě napadlo, proč to nenechat a jít ještě níže. Pod ten bod mrazu. Vysrat se na nějaky Filipíny, Vietnam nebo Thajsko a jít do Longyearbyenu.Věřím tomu, že tam se musí zchladit i ta nejrozžhavenější hlava.

Nevím proč a nevím co mě k tomu nutí. Ale poslední dobou mám strašnou touhu dívat se do hvězd. Nevím co tam hledat. Nevím co tam mám hledat, nevím ani co a nebo kdo mě k tomu nutí a nevím proč mě k tomu nutí. Nicméně ta touha je obrovská.

Slzy a bolest namísto sektu.

Někdy si připadám, jako bych nežil mezi lidmi ale mezi zvířaty. Ale myslím si, že ani zvířata se k sobě takto nechovají.


Miluji Vánoce. I když je můj postoj vůči těmto svátkům poněkud odtažitý, miluji je. Miluji tu atmosféru, a pokud máte možnost, sdílet tyto dny s milovanou osobou, je to o to víc intenzívnější. Proto nepochopím, když se někdo chová, ke svým blízkým a milovaným, jako zvíře. Zabíjí tím vše, co zabít jde. 1. ledna se potom dopoledne probudíte po oslavné noci, obejmete svoji milovanou osobu a zbytek dne vám rozhodí informace o tom, jak probíhala oslava ve vzdálenější části vaší rodiny.