Ve Skotsku mají nestvůru. Říkají ji Nessie a žije v jezeře Loch Ness. Obecně se o ní mluví a píše jako o Lochnesské příšeře. Česká republika za Skotskem ale v žádném případě nezaostává. Češi mají totiž Lochnerku která žije v Radechově. Nestvůra jako nestvůra. Ve finále je na tom ale Skotsko mnohem lépe. Lochnesská příšera totiž neubližuje lidem ani dětem. A jak je to tedy s tou naší Lochnerkou?
Nessie. Ta se jako nestvůra již narodila a jako nestvůra žije. Kecat o tom jestli je skutečná nebo ne není smyslem tohoto článku. S Lochnerkou to je trochu jinak. Ta se narodila jako člověk a žila jako člověk. Nestvůra se z ní stala později. V době vzniku tohoto článku měla Lochnerka 44 let. Má čtyři děti. Dva kluky a dvě holky. Do svých 38 let žila průměrným životem pracující ženy a byla nápomocna manželovi. Ten podnikal v zemědělství a byl to člověk, který věděl jak na to. Někdy kolem Lochnerčiných 38 let došlo k tragédii. Její manžel zahynul. O této nehodě jsem slyšel spoustu fám, verzí a někteří lidé nad tím vším kroutili hlavou. Já o tomto ale nic nevím, a proto mi nepřísluší na toto téma cokoliv uvádět. Byl to ale zlomový moment kdy se z normální Lochnerky začala stávat Lochnesská Lochnerka.
Vyřizování věcí společných s dědictvím, penězi a ostatních, trvalo nějakých pět měsíců. Pět měsíců ale evidentně stačilo pro držení smutku po zesnulém manželovi. Pátý měsíc byl již v Lochnerčiné ložnici chlap. Evidentně si rozuměli ale hlavní, co ty dva spojovalo, byl alkohol. Začalo odpočítávání. Byla práce a byla sranda. Byla sranda a byl alkohol. Byl alkohol a byly peníze. Nebyly peníze a nebyl alkohol. Nebyl alkohol a byly nervy. Byly nervy a byl absťák. Byl absťák a bylo násilí.
Začalo se to vše točit jak v začarovanym kruhu. Nedostatek peněz se vyřešil prodejem traktoru, valníku a jiných předmětů, které tu zbyly po nebožtíku manželovi. A opět se kruh začal roztáčet.
Byla sranda a byl alkohol. Byl alkohol a byly peníze. Nebyl absťák a bylo násilí.
Alkohol začal již vykonávat své. Lochnerka se začínala měnit v Lochnesku. Pila hodně a pila bez míry. Mozek jí začínal pracovat jinak a toto vše se projevovalo na jejich dětech a připitomělé okolí začalo tušit něco špatného. Násilí bylo na denním pořádku. Její vyvolený, který se v ložnici ucházel o místo již po pěti měsících, jí dával pěkně vyžrat sameckou nadřazenost. Lochnerka se začínala objevovat po okolí s odrovnanou myslí a v těle jí obíhalo pouhých 60% krve. Těch zbylých 40% byl alkohol. Lidé chodili kolem a nevěřili vlastním očím, když viděli Lochnerku pochcanou a posranou ležet na mezi. Pokud se někdo pokusil podat jí pomocnou ruku a na zemi ji otočil z břicha na záda, musel okamžitě odběhnout a jít zvracet. Lochnerka poblitá a sálal z ní zápach horší jak z kafilérky. Toto už je poslední stádium říkají mi sousedi, kteří mi tyto její stavy popisují. Nechtějí ji už ani vozit v autě protože prý je jejich auto cítit močí. Nemohu posoudit dále a podrobněji. V těch autech jsem několikrát seděl a nějaké extrémní změny jsem nepozoroval. Ale byl jsem nachlazený a používal sanorin.
Sled událostí na sebe nenechal dlouho čekat. Nejstarší dcera od ní utekla a děti jí okamžitě odebrala sociálka. Následující mám z vyprávění očitých svědků, kteří se doslova bažili v tom, vykládat mi co se tady dělo a co já nemůžu vědět.
Děti byly pryč a proto nebyl důvod proč nepít častěji a více. Spotřeba alkoholu stoupala prudce nahoru a s alkoholem stoupalo i násilí. Lochnerka začala chodit s vizáží pouličního rváče. V jejím bytě byla čím dál častěji vidět krev na kobercích a na linoleu v kuchyni. Dostávala nářez od chlapa, který se s ní nepáral a bušil do ní jako by to byl chlap. V baráku v předsíni byla Lochnerka zkopána a jednou ranou sražena k zemi. Poté do ní chlap kopal a zároveň na ni močil. Alkohol ale k rovnováze nepřispívá a chlap si při tom kopaní, pochcal ruce. Naštvalo ho to tolik, že Lochnerku zvedl ze země a uštědřil jí několik dobře mířených ran pěstí. To, že vzal později sekeru a zaútočil na její starší dceru s přítelem s úmyslem je zabít tak to je jedna z posledních výstředností oné osoby, kterou alkohol ovládl a dělá si s ní nyní to, co chce.
Barák začal chátrat a alkoholici nebyli schopni rozeznat co je špatné a co ne. Lochnerka podala trestní oznámení. Byl to ale směšný čin, který vzápětí u soudu stáhla a obratem se přisála na ocas tyrana. Alkohol ji zcela ovládl a vše došlo až do stádia, kdy Lochnerka nedokázala rozlišovat co je realita a co ne.
V této době již bylo vše ztraceno. Z Lochnerky se stala obluda která dokázala dělat pouze intriky, neustále lhát, vymýšlet si, pomlouvat a všechny ostatní vinit za to, co z ní teď je. Zapomněla na svoje děti, zapomněla na svoje povinnosti, ale nezapomněla na alkohol. Potom přišlo období, kdy se sebou chtěla něco udělat. Až mnohem později nám všem došlo, jak rafinovaný kousek alkoholika to byl.
Pět let po smrti Lochnerčina manžela a po pětiletém působení alkoholiků v baráku vcházím já do jámy lvové a sleduji stav toho všeho. V celém baráku převládá nepopsatelný zápach skloubený se zatuchlinou. Všude je nehorázný bordel. Jako kdyby tu nikdo nebyl po celých těch pět let. Všude po zdech visí stohy pavučin. Je jich taková spousta, že se barákem nedá projít, aniž byste o pavučiny nezavadili. V zadních místnostech je všude po zemi nasráno od psů a koček. Vše smrdí čpavkem, výkaly a zatuchlinou. Nacházím mrtvy myši a potkany. Normální člověk by vykřikl „Apokalypsa!!“.
Začínám se modlit. Nevěřím vlastním očím a nechápu jak je něco takového možné udělat a hlava mi už vůbec nebere to, jak v tomto bordelu a špíně může člověk žít. Pouštíme se do práce. Muselo se s tím něco udělat tak to postupně dostalo barvu a vzhled. Ale s relativním klidem přišla i relativní chuť si opět vypít. Vše nabralo otáčky v momentě, kdy její dcera odjela. Chlast, chlast a opět chlast. Je to hnusný pohled na ožralou babu, která sotva chodí, z jejich ruk ji všechno padá, z držky jí tečou sliny a pořád nesmyslně mele něco, co vyznívá jako, že my Lochnerce nerozumíme a nechceme ji pochopit. Celý týden v lihu. Alkoholik má problémy s rovnováhou a rychlostí všeobecně. Když potřebuje jít na toaletu tak mu to trvá déle než střízlivému člověku. Lochnerka si s tím ale hlavu neláme. Prostě se pochčí a je to.
Chodí po policajtech, kde ji vyslýchají. Chlastá a neplatí alimenty. Je ji to vše jedno. Zajímá ji jen chlast. Vše ostatní je tabu. Na alimentech dluží spoustu peněz. Je listopad 2012 a ona má na účtu nějakých 80.000. Dětem nic nepošle. Dluh vysvětlila policii. Musí si jít koupi víno. A takto se to v listopadu točí neustále dokola. Na násilí vůči ní je zapomenuto a s 4‰ alkoholu v krvi je dotyčnému odpuštěno. Vše se vrací do starých kolejí. Lochnerka opět dostává po tlamně, opět smrdí jak týden zdechlá svině, opět chodí špinavá a o nic se nestará. Do dětí se investuje částka 2000,- Kč a do alkoholu 20.000,- Kč. Rovnice, jejíž výsledek se jmenuje peklo.
V prosinci 2012 pár jedinců z okolí zjistilo, že Lochnerka má ještě nějaky prachy. S alkoholičkou to je jednoduchy. A s takouvou krávou, jakou Lochnerka je, to je ještě jednodušší. 1.1.2013 byla bez koruny.
Do tohoto pekla mně pozval známý. Nemůžu napsat kamarád protože tak, jak se zachoval on, se chovají hajzlové a hyeny a ne kamarádi. Vlastní debilitou a velkohubými sliby mi zkurvil jednu etapu života. Je to na delší povídání takže vše dávám do nové knihy s pracovním názvem „Radechov 17“ a podtitulem „Alkohol, Lochnerová a Ternavčukovo vábení do pekla“.
Odcházím. Spíše utíkám z pekla. Následuje infarkt a žlučníkový záchvat. Hospitalizace v IKEMu a v Thomayerově nemocnici. To už jsem ale pryč. Jsem klidu, v absolutní pohodě a lidé jsou zde vstřícní a milí.
V současné době mi není osud Lochnerové znám.
