T-Mobile růžové prase?

Zamiloval jsem se do sedmnáctileté slečny. Sedmnáctiletá slečna se zamilovala do mě. Deniska Gogová je takovej můj andílek. Je pro mě vším. Teda v současné době tomu tak je. Proč s ní tedy nebýt v kontaktu více jak s jinými lidmi. Mobil je k tomuto přímo předurčen. Deniska je u O2 s číslem 7xx xxx xx4 a já u T-Mobilu s číslem 7xx xxx xx9. Deniska má předplacenou GO! Kartu. Já paušál.  Zařídím se tedy po svém a od svého operátora chci jiný tarif. A když už chci jiný tarif tak proč nesáhnout po té revoluční novince s názvem „S námi síť nesíť“. Všude slyším o neomezeném volání do všech sítí. Na webu t-mobile to čtu skoro na každé stránce. Jsem rozhodnut. Toto bude pro mě to pravé ořechové. V samoobsluze si měním tarif a jeho aktivaci si pro jistotu ověřuji na info lince T-Mobilu. Tam je mi potvrzeno, že je tarif aktivní a já můžu neomezeně a libovolně dlouho volat do všech sítí. Píše se datum  21.4.2013 a já uskutečňuji svůj první neomezený hovor. Tehdy volám ještě známé holce z netu. Moje zamilovanost přišla až o nějaký ten pátek později.

21.4.2013

14:56:22

Volání O2

4207xxxxxxx4

3901 s

0

0,00

Patřičně tohoto volání využívám a jsem s Deniskou denně v kontaktu. Sex po telefonu taky zabere nějaký ten čas ale v reálu to je jiné. Neporovnatelné, neskutečné a děsivé peklo na zemi. Pardon, peklo v posteli.

5.6.2013 mně však vyvede z míry sms-ka, kterou dostávám z čísla 4603, tedy od mého operátora. V ní mi oznamují, že jsem přečerpal limit na volání a od této doby mi jsou hovory účtovány částkou 3,50,- Kč za minutu. Vidím v tom chybu systému. Já mám přece neomezené volání do všech sítí. Tak mi toto bylo řečeno operátorem. Pro jistotu volám na info linku a chci jim nahlásit chybu v jejich systému. Odpověď operátora mně docela usadila. Zjišťuji, že ono inzerované neomezené volání do všech sítí zase není až tak neomezené. S Deniskou jsem v jednom měsíci provolal více jak 10 000 minut. Toto je strop, který nesmím překročit. Přešvihnu li tuto kvótu, budou mi hovory účtovány výše uvedenou částkou. Já dostal tuto sms-ku se zpožděním asi sedmi hodin takže mi na online vyúčtování rázem naskočila nějaká tisícovka.  Super prasárna od růžového prasete. Ani se nikdo nenamáhá informovat o tom své zákazníky. Na můj dotaz, co s tím uděláme, když toto konkurence nemá, mi je operátorem řečeno, že mám přejít na jiný tarif nebo podat výpověď. Kurva tak to je odpověď jak od Švejka. Hmmm, takto si T-Mobile drží zákazníky. Paráda.

Volám na O2 a chci po nich odpověď, jestli i oni mají takové omezení. Je mi řečeno, že ano ale neúčtují ho nijakou částkou nad rámec paušálu. Pouze technici sledují, jestli tohoto není zneužíváno pro fungování telefonních ústředen nebo sms center. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o porušení obchodních podmínek. Ale pravděpodobnost, že by zákazník provolal měsíčně více jak těch 10 000 minut je malá. Proto to nezpoplatňují.

Volám na Vodafone a chci po nich odpověď na tu samou otázku. Tam je mi řečeno, že vůbec žádná omezení podobného typu u nich nejsou.

Takže jsem nepochodil a v rámci konkurence mi je toto účtováno. Deniska je ale moje láska. Je pro mě vším čím pro mě holka může být. Miluji ji nade vše. Odejde li ona, z tohoto světa, odejdu s ní dobrovolně i já. Chci být neustále s ní stejně tak, jak ona chce být neustále se mnou. A žádné růžové prase mi v tom nezabrání. Však tu je ještě Vodafone a ten mě nebude omezovat ve volaní s mojí láskou.

D.E.N.I. - USA part No.2

Ležím v posteli a usínám.

Některy věci skončí dříve než by mohly začít. Není to chybou ani špatným postupem. Je to tím, že život je prostě takovej. Jsou odjakživa. Nikdo je nezmění a vše bude fungovat podle starých a tvrdých pravidel.  Narkoman, který bere drogy, kleptoman, který bez krádeží prostě nemůže existovat nebo prostituka, která šlape za prachy.

Šlapka, nebo chcete li prostituka, nebude dělat nic jiného. Prodávat svoje tělo je prastarý způsob jak přijít k penězům. Je to strašně jednoduchy. Pokud budu žena, naučím se jak postupovat, jak se chovat a co dělat, naučím se šukat a můžu jít na věc. Mám vystaráno.

Nic jiného? Ne. Není to totiž potřeba. Na toto nikdo nepotřebuje školy, vzdělání. Znám jich osobně několik a všechny mluví stejně. Jak to s něma bude později je již jiná věc :-D

Vztahy šlapkám nic neříkají. Jsou pro ně tabu a o ničem. Ze vztahu založeném na lásce a porozumění nemají profit, nemají prachy a to je o ničem. Teda podle nich. Proč šukat s jedním chlapem když těch ocasů můžou mít denně 3 a více. :-)

Kleptoman je nemocný člověk. Tady není v podstatě co řešit. Je to na doktorech.

Narkoman je ale katastrofa. Závislost psychická je ješte jakž takž ale fyzická, to je doslova peklo. Realita utíká někam do pryč. Existence pod vlivem drog je jiná, lepší, báječnější, pohodová a já nevím co ještě. Z vlastní zkušenosti vím, o co jde avšak nepoznal jsem nikdy fyzickou závislost která je součástí absťáku po užívání heroinu. Kamarád už tady není. Plakal jsem za ním jak dítě, kterymu seberou oblíbenou hračku. Viděl jsem ho ve strašných křečích, počůraného, plačícího a zvracejícího krev s fosforově zelenožlutou tekutinou. Nedokázal jsem mu pomoci.  Následující den tu už nebyl. Předávkoval se.

Dny byly bledě modry. Plakal jsem za ním opravdu hodně. Byl to skutečný kamarád, za kterého dáte ruku do ohně.

Nikdy se nechci vrátit zpět.

Potom tu je sorta lidí tkzv. snílků, snažících se pomáhat a vytahovat lidi z problémů a snažících se ukázat těm katastrofám jiný smysl života. Je jich ale málo a moc se jim to nedaří. Proto sem vlastně ani tak, ne, že nepatří, nepasují.

Probouzím se. To byl divný sen. Občas se nám ale zdají praštěny a úchylny příběhy. 

Uf……………….

TO BE CONTINUED

D.E.N.I. - USA

Někdo je pes jiný beránek. Nevím, co jsem já. Asi nic z uvedeného. Je to ale strašně divny a zvláštní. Ve svých 47 letech volám ve 3 hodiny ráno. Vysvětluji, zlobím se, chci nadávat a v hlavě mi  šrotuje taková spousta myšlenek, že by to nepobral leckterý serverový hard disk. Je to chvilka. Vlastně skoro měsíc ale v porovnání s vyhrazeným časem pro člověka to není nic.  Stále vysvětluji a přiznávám se k tomu, co jsem udělal a jak jsem některé věcičky zjistil. Není mi blbě. Vím, že to je špatny, takto si zjišťovat pravdu. Ale sám sobě si toto jednání snažím omlouvat. Uvnitř jsem přesvědčený, že jsem udělal dobře, ale na druhou stranu mám strach. Velký strach, že to ztratím, aniž bych to viděl. Jsou 3 hodiny a 7 minut ráno. Pomalu končím s tím vysvětlováním a slyším ve svým hlase úzkost a najednou si uvědomím, že mi po obou tvářích stékají slzy. 

Vím proč, ale nechápu to. Nerozumím tomu. Říkám si, že toto není možny.  Skutečný stav věci ale vypráví o něčem úplně jinym, zvláštním, o tom, co jsem nepoznal za posledních 20 let svého života. Neposeru se z toho, jasně. Ale mám strach. Ne z toho jak to dopadne. Strach z toho, jak to bude pokračovat a co teď udělá. Ten rozdíl je velký, ale nezajímám se o něj. Tak to prostě je. Seru na všechno a na všechny. Užívám si to a zároveň si uvědomuji, že toto vše může definitivně ukončit jedna pitomá sms-ka nebo email. Kdoví kdy toto přijde. Možná dnes, možná zítra nebo třeba nikdy.

Mám rád pohádky.

Po pravdě řečeno se bojím kliknout na tlačítko, ve speciálním programu, který mi vygeneruje komunikační report. Nechci ho teď znát. 

Vím ale, že jednou na něj přece jen kliknu.

TO BE CONTINUED

LOCHNESSKÁ LOCHNERKA

Ve Skotsku mají nestvůru. Říkají ji Nessie a žije v jezeře Loch Ness. Obecně se o ní mluví a píše jako o Lochnesské příšeře.  Česká republika za Skotskem ale v žádném případě nezaostává. Češi mají totiž Lochnerku která žije v Radechově. Nestvůra jako nestvůra. Ve finále je na tom ale Skotsko mnohem lépe. Lochnesská příšera totiž neubližuje lidem ani dětem. A jak je to tedy s tou naší Lochnerkou?

Nessie. Ta se jako nestvůra již narodila a jako nestvůra žije. Kecat o tom jestli je skutečná nebo ne není smyslem tohoto článku. S Lochnerkou to je trochu jinak. Ta se narodila jako člověk a žila jako člověk. Nestvůra se z ní stala později. V době vzniku tohoto článku měla Lochnerka 44 let. Má čtyři děti. Dva kluky a dvě holky. Do svých 38 let žila průměrným životem pracující ženy a byla nápomocna manželovi. Ten podnikal v zemědělství a byl to člověk, který věděl jak na to. Někdy kolem Lochnerčiných 38 let došlo k tragédii. Její manžel zahynul. O této nehodě jsem slyšel spoustu fám, verzí a někteří lidé nad tím vším kroutili hlavou. Já o tomto ale nic nevím, a proto mi nepřísluší na toto téma cokoliv uvádět. Byl to ale zlomový moment kdy se z normální Lochnerky začala stávat Lochnesská Lochnerka.

Vyřizování věcí společných s dědictvím, penězi a ostatních, trvalo nějakých pět měsíců. Pět měsíců ale evidentně stačilo pro držení smutku po zesnulém manželovi. Pátý měsíc byl již v Lochnerčiné ložnici chlap. Evidentně si rozuměli ale hlavní, co ty dva spojovalo, byl alkohol. Začalo odpočítávání. Byla práce a byla sranda. Byla sranda a byl alkohol. Byl alkohol a byly peníze. Nebyly peníze a nebyl alkohol. Nebyl alkohol a byly nervy. Byly nervy a byl absťák. Byl absťák a bylo násilí.
Začalo se to vše točit jak v začarovanym kruhu. Nedostatek peněz se vyřešil prodejem traktoru, valníku a jiných předmětů, které tu zbyly po nebožtíku manželovi.  A opět se kruh začal roztáčet.

Byla sranda a byl alkohol. Byl alkohol a byly peníze. Nebyl absťák a bylo násilí.

Alkohol začal již vykonávat své. Lochnerka se začínala měnit v Lochnesku. Pila hodně a pila bez míry. Mozek jí začínal pracovat jinak a toto vše se projevovalo na jejich dětech a připitomělé okolí začalo tušit něco špatného. Násilí bylo na denním pořádku. Její vyvolený, který se v ložnici ucházel o místo již po pěti měsících, jí dával pěkně vyžrat sameckou nadřazenost. Lochnerka se začínala objevovat po okolí s odrovnanou myslí a v těle jí obíhalo pouhých 60% krve. Těch zbylých 40% byl alkohol. Lidé chodili kolem a nevěřili vlastním očím, když viděli Lochnerku pochcanou a posranou ležet na mezi. Pokud se někdo pokusil podat jí pomocnou ruku a na zemi ji otočil z břicha na záda, musel okamžitě odběhnout a jít zvracet. Lochnerka poblitá a sálal z ní zápach horší jak z kafilérky. Toto už je poslední stádium říkají mi sousedi, kteří mi tyto její stavy popisují. Nechtějí ji už ani vozit v autě protože prý je jejich auto cítit močí. Nemohu posoudit dále a podrobněji. V těch autech jsem několikrát seděl a nějaké extrémní změny jsem nepozoroval. Ale byl jsem nachlazený a používal sanorin.

Sled událostí na sebe nenechal dlouho čekat. Nejstarší dcera od ní utekla a děti jí okamžitě odebrala sociálka. Následující mám z vyprávění očitých svědků, kteří se doslova bažili v tom, vykládat mi co se tady dělo a co já nemůžu vědět.

Děti byly pryč a proto nebyl důvod proč nepít častěji a více. Spotřeba alkoholu stoupala prudce nahoru a s alkoholem stoupalo i násilí. Lochnerka začala chodit s vizáží pouličního rváče. V jejím bytě byla čím dál častěji vidět krev na kobercích a na linoleu v kuchyni. Dostávala nářez od chlapa, který se s ní nepáral a bušil do ní jako by to byl chlap. V baráku v předsíni byla Lochnerka zkopána a jednou ranou sražena k zemi. Poté do ní chlap kopal a zároveň na ni močil. Alkohol ale k rovnováze nepřispívá a chlap si při tom kopaní, pochcal ruce. Naštvalo ho to tolik, že Lochnerku zvedl ze země a uštědřil jí několik dobře mířených ran pěstí. To, že vzal později sekeru a zaútočil na její starší dceru s přítelem s úmyslem je zabít tak to je jedna z posledních výstředností oné osoby, kterou alkohol ovládl a dělá si s ní nyní to, co chce.

Barák začal chátrat a alkoholici nebyli schopni rozeznat co je špatné a co ne. Lochnerka podala trestní oznámení. Byl to ale směšný čin, který vzápětí u soudu stáhla a obratem se přisála na ocas tyrana. Alkohol ji zcela ovládl a vše došlo až do stádia, kdy Lochnerka nedokázala rozlišovat co je realita a co ne.

V této době již bylo vše ztraceno. Z Lochnerky se stala obluda která dokázala dělat pouze intriky, neustále lhát, vymýšlet si, pomlouvat a všechny ostatní vinit za to, co z ní teď je. Zapomněla na svoje děti, zapomněla na svoje povinnosti, ale nezapomněla na alkohol. Potom přišlo období, kdy se sebou chtěla něco udělat. Až mnohem později nám všem došlo, jak rafinovaný kousek alkoholika to byl.
Pět let po smrti Lochnerčina manžela a po pětiletém působení alkoholiků v baráku vcházím já do jámy lvové a sleduji stav toho všeho. V celém baráku převládá nepopsatelný zápach skloubený se zatuchlinou. Všude je nehorázný bordel. Jako kdyby tu nikdo nebyl po celých těch pět let. Všude po zdech visí stohy pavučin. Je jich taková spousta, že se barákem nedá projít, aniž byste o pavučiny nezavadili. V zadních místnostech je všude po zemi nasráno od psů a koček. Vše smrdí čpavkem, výkaly a zatuchlinou.  Nacházím mrtvy myši a potkany. Normální člověk by vykřikl „Apokalypsa!!“.

Začínám se modlit. Nevěřím vlastním očím a nechápu jak je něco takového možné udělat a hlava mi už vůbec nebere to, jak v tomto bordelu a špíně může člověk žít. Pouštíme se do práce. Muselo se s tím něco udělat tak to postupně dostalo barvu a vzhled. Ale s relativním klidem přišla i relativní chuť si opět vypít. Vše nabralo otáčky v momentě, kdy její dcera odjela.  Chlast, chlast a opět chlast. Je to hnusný pohled na ožralou babu, která sotva chodí, z jejich ruk ji všechno padá, z držky jí tečou sliny a pořád nesmyslně mele něco, co vyznívá jako, že my Lochnerce nerozumíme a nechceme ji pochopit. Celý týden v lihu. Alkoholik má problémy s rovnováhou a rychlostí všeobecně. Když potřebuje jít na toaletu tak mu to trvá déle než střízlivému člověku. Lochnerka si s tím ale hlavu neláme. Prostě se pochčí a je to.
Chodí po policajtech, kde ji vyslýchají. Chlastá a neplatí alimenty. Je ji to vše jedno. Zajímá ji jen chlast. Vše ostatní je tabu. Na alimentech dluží spoustu peněz. Je listopad 2012 a ona má na účtu nějakých 80.000. Dětem nic nepošle. Dluh vysvětlila policii. Musí si jít koupi víno. A takto se to v listopadu točí neustále dokola. Na násilí vůči ní je zapomenuto a s 4‰ alkoholu v krvi je dotyčnému odpuštěno. Vše se vrací do starých kolejí. Lochnerka opět dostává po tlamně, opět smrdí jak týden zdechlá svině, opět chodí špinavá a o nic se nestará. Do dětí se investuje částka 2000,- Kč a do alkoholu 20.000,- Kč. Rovnice, jejíž výsledek se jmenuje peklo.
 V prosinci 2012 pár jedinců z okolí zjistilo, že Lochnerka má ještě nějaky prachy. S alkoholičkou to je jednoduchy. A s takouvou krávou, jakou  Lochnerka je, to je ještě jednodušší. 1.1.2013 byla bez koruny.

Do tohoto pekla mně pozval známý. Nemůžu napsat kamarád protože tak, jak se zachoval on, se chovají hajzlové a hyeny a ne kamarádi. Vlastní debilitou a velkohubými sliby mi zkurvil jednu etapu života. Je to na delší povídání takže vše dávám do nové knihy s pracovním názvem „Radechov 17“ a podtitulem „Alkohol, Lochnerová a Ternavčukovo vábení do pekla“.
Odcházím. Spíše utíkám z pekla. Následuje infarkt a žlučníkový záchvat. Hospitalizace v IKEMu a v Thomayerově nemocnici. To už jsem ale pryč. Jsem klidu, v absolutní pohodě a lidé jsou zde vstřícní a milí.

V současné době mi není osud Lochnerové znám.

Co si to dovoluješ čuráku !!!

„Co si to dovoluješ čuráku !!!“  Opět  po nějaké době slyším a čtu výtky k mému facebooku potažmo k mé osobě. Všechny, absolutně všechny, reakce jsou anonymní krom jednoho telefonátu, ale ten byl ve směru ode mě, ne ke mně. Takže jsem hovor raději ukončil. Důvod těchto reakcí?

Za prvé, opět se v mých přátelích objevila mladá holka.

„Já to kurva nechápu!!!“

Proč se ti ješitní a stupidní debilové nestarají sami o sebe!?  Proč neustále moralizují, pomlouvají a kritizují moje chování a aktivity? Neví absolutně nic o tom, proč se ta či ona osoba objevila v mých přátelích.

 „Toto snad ani není možný“ říkám si a kroutím nad vším nechápavě hlavou.

Za druhé, napsal jsem komentář k fotce Petry.

To se strhla ale obrovská lavina ( anonymních :-D ) ohlasů. Byl jsem z toho zděšen. Jde vytipovat poměrně snadno kdo psal tu či onu reakci. Dáte si to dohromady vždy. Většina lidí nedokáže napsat svůj názor tak, aby nešlo poznat o koho se jedná. A okruh je docela úzký. Stačí se podívat na přátele, přátele přátel a přátele přátelů přátel.

Udělal jsem prostě to, co dělají všichni na facebooku. Pouze jsem okomentoval fotku.

1)       Je to holka od Nuny. Proč jí píšeš na facebook?

2)       Nelíbí se nám to, co děláš.

3)       Ty si nedáš pokoj s těma mladyma holkama, že ne?

4)       Kolik ti je roků, že píšeš tak mladé holce na její profil? Toto není normální.

To je jen zrníčko toho, co jsem dostal. Doprdele!!!  To jste všichni opravdu tak tupí, omezení, nechápaví a bez špetky inteligence? Proboha vzpamatujte se a podívejte se na sebe co to děláte. Chováte se jak ty největší stupida na netu a navíc jste všichni tak ješitní. Bojíte se podepsat pod ty svoje výplody sraček a pomluv. Měl jsem o vás jiné mínění.

No jo no. Každymu člověku nebylo holt dáno do vínku rozumu a inteligence. Ubohost. Jiny slovo, na vaši adresu, nenalézám. Na druhou stranu se ale musím smát :-D Díky vám se nenudím.