Nastal čas.
Venku chvíli hustě pršelo. Bylo to zvláštní, první déšť po zimě. Zvuk dopadajících dešťových kapek na silnici, jako by šeptal, co se přihodilo a co udělala. Nutilo mě to zaposlouchat se do zvuku deště. Moje nitro je pro takovouhle deštivou noc jako stvořené. Jsem příliš naplněn sám sebou. Chtěl jsem pro ni v sobě moc místa, ale nenašel jsem ho. Jsem teď plný marných nadějí, bolesti a velkého zklamání. Už by se mezi ně asi nevešla. Nechodím ruku v ruce s vypočítavostí, lží, intrikami a podvody. Nevím kolik času uplynulo. Ale uvnitř cítím, jako by to byly roky. Roky bolesti, utrpení, intriků a zrady. Síla a láska ze mě prchaly, jako rozlité ředidlo na podlaze. Bolelo to. Pokud si myslíte, že ne, jste blázni. Moje mysl byla plná jí, než jsem ztratil rozum. Tenkrát na mě mluvila i ve snu. Strašně rád jsem ji poslouchal, ale teď tu je jen velké ticho. Helen Kellerová kdysi řekla: "Ty nejkrásnější a nejvzácnější věci na světě se nedají slyšet ani vidět ale pouze...