D.E.N.I. - USA
Někdo je pes jiný beránek. Nevím, co jsem já. Asi nic z uvedeného. Je to ale strašně divny a zvláštní. Ve svých 47 letech volám ve 3 hodiny ráno. Vysvětluji, zlobím se, chci nadávat a v hlavě mi šrotuje taková spousta myšlenek, že by to nepobral leckterý serverový hard disk. Je to chvilka. Vlastně skoro měsíc ale v porovnání s vyhrazeným časem pro člověka to není nic. Stále vysvětluji a přiznávám se k tomu, co jsem udělal a jak jsem některé věcičky zjistil. Není mi blbě. Vím, že to je špatny, takto si zjišťovat pravdu. Ale sám sobě si toto jednání snažím omlouvat. Uvnitř jsem přesvědčený, že jsem udělal dobře, ale na druhou stranu mám strach. Velký strach, že to ztratím, aniž bych to viděl. Jsou 3 hodiny a 7 minut ráno. Pomalu končím s tím vysvětlováním a slyším ve svým hlase úzkost a najednou si uvědomím, že mi po obou tvářích stékají slzy. Vím proč, ale nechápu to. Nerozumím tomu. Říkám si, že toto není možny. Skutečn...