Druhý.
Vše se odehrálo rychle. A trápilo ho to. Byť se snažil navenek vypadat tvrdě tak uvnitř se v něm vše rozbíjelo. Byla krásná jasná noc. Jedna z posledních v tom roce. Díval se na hvězdy a v myšlenkách se neustále vracel zpátky. Opustil ji smutnou a s bolavým srdcem. Nechal ji napospas osudu. Vzpomínal na jejich společné procházky a na to, jak si společně, oba dospělí, hráli jako malé děti. Bylo mu tehdy náramně. Dojímalo ho to k pláči. Náhle sebou trhl a otočil se. Zdálo se mu jako by na něho někdo zavolal. Blouznil. Nikdo tam není. Je tu teď sám. Cítil jak je v těchto končinách osamocen a tento pocit osamělosti v něm pomalu vše zabíjel. Rozzářily se mu oči při vzpomínce na ranní probuzení, kdy se na ni usmál, přitulil se k ní a šťastný opět usnul. Viděl v ní bránu do lepšího světa. Moc rád se na ni díval, když spala a ač ateista, děkoval za ní bohu. Byl ale moc hrdý na to, aby za ní šel a řekl jí to. Vše dusil v sobě. S od...