NATY
Jsou věty, které ve mně probouzí vlny emocí pokaždé, když je vyslovím. Nikdy jsem nemohl říci, že jsem zamilovaný. Nikdy to ke mně nesedělo. Ale něco jsem kdysi prožil. Byl to docela šok. Představte si, stalo se to tak rychle, že jsem nemohl uvěřit tomu, jak se dokáže život otočit na hlavu vteřinu poté, co se něco takového stane. Asi jsem se tenkrát opravdu zamiloval. Jmenovala se Naty. Ano, Naty s nádhernýma očima a vlasy jako podzimní listí. Žena, která se nádherně směje. V den, kdy jsem ji poprvé uviděl, se pro mě čas zastavil. Byla úžasná, snová, nádherná. Byla jiná než všechny ostatní. Krásná a elegantní postava se smíchem, který by rozpustil i ledovou horu. Připadal jsem si jako ve snu. Ovšem jak už to v životě bývá, Ten sen se rychle změnil v noční můru. Má duše se ocitla v temných hlubinách, které jsou tak plné beznaděje a prázdnoty, že by se v nich mohlo utopit stádo nešťastných slonů. A já? Stal jsem se zlomeným mužem, stínaným vlastními dé...