F F F
No tak jsem si asi naběhl. Nedá se nic dělat. Když se za vším ohlédnu tak je mi zle. Ne za to, co se stalo a jak vše dopadlo. Je mi zle ze sebe samotného. Že jsem byl tak slepý a hloupý, že jsem opět udělal tu katastrofální chybu a uvěřil v upřímnost a diskrétnost některých lidí z mého nového okolí, že jsem, zaslepený svojí zamilovaností, přestal vnímat realitu a doufal v zázrak, jenž se změna jmenuje. A co padající hvězdy? Nevěřím. Vždy mi to přineslo úplnej opak. Nesmírně zamilovaný si tak sedím v Kutnohorském Kostele Svatého Jakuba a koukám před sebe na obrovský oltář. Musel jsem tam jít. Musel jsem mu, ač jsem ateista, poděkovat za to, co mi dopřál, co mi poslal. Poděkovat mu za to, že mi dovolil poznat pocit opravdové a nefalšované zamilovanosti. V polo kleku a polo sedu mu, se sepjatýma rukama, děkuji. Ale všechno bylo k hovnu. Alespoň mám o čem psát. No, a když jsem se nad tím zamyslel, přišel jsem na nový literární styl. Můj styl. Je to FFF. Je složený z již existují...