F F F

No tak jsem si asi naběhl. Nedá se nic dělat. Když se za vším ohlédnu tak je mi zle. Ne za to, co se stalo a jak vše dopadlo. Je mi zle ze sebe samotného. Že jsem byl tak slepý a hloupý, že jsem opět udělal tu katastrofální chybu a uvěřil v upřímnost a diskrétnost některých lidí z mého nového okolí, že jsem, zaslepený svojí zamilovaností, přestal vnímat realitu a doufal v zázrak, jenž se změna jmenuje.

A co padající hvězdy? Nevěřím. Vždy mi to přineslo úplnej opak.

Nesmírně zamilovaný si tak sedím v Kutnohorském Kostele Svatého Jakuba a koukám před sebe na obrovský oltář. Musel jsem tam jít. Musel jsem mu, ač jsem ateista, poděkovat za to, co mi dopřál, co mi poslal. Poděkovat mu za to, že mi dovolil poznat pocit opravdové a nefalšované zamilovanosti. V polo kleku a polo sedu mu, se sepjatýma rukama, děkuji. Ale všechno bylo k hovnu.

Alespoň mám o čem psát. No, a když jsem se nad tím zamyslel, přišel jsem na nový literární styl. Můj styl. Je to FFF. Je složený z již existujících výrazů, ale je můj. Pozor, není to žádné fuck, fuck, fuck jak by si mnozí, co mě znají, mohli domýšlet. Found Frenetic Footage, to je on.

Nečekejte ale žádnou love story. Spíš jak lásku a zamilovanost budete vnímat utrpení, depresi, křik a útěk z cesty, na jejímž konci, v obrovské dálce, vidíte smrt. Andělská křídla se vám začnou měnit v křídla netopýří a lásku, ve vašem okolí, nahradí hejno harpyjí toužících po vaší krvi. Bijte mě, tlučte mě, nemějte mě rádi, ale za tuto knihu mě bude spousta lidí nenávidět. Já se zpočátku tetelil blahem a

štěstím. Ta zamilovanost byla úžasná, povzbuzující a uklidňující. Nedokáži ten pocit ani popsat jaké to bylo, když vás ráno neprobudí ten zkurvenej řvoucí budík ale najednou vás, z ničeho nic, někdo krásně obejme a vy uslyšíte zřetelný šepot „Jak ses vyspal lásko?“.

Jenže, jak praví staré pořekadlo, nic netrvá věčně. Najednou se z lásky a zamilovanosti vyklubal cynický a požitkářský manipulátor, který se nebojí drchmat emoce proti zažitým pravidlům vztahů dvou lidí. Lži, intriky, pomluvy a strach, ze všeho udělaly ruiny. Přišla ponurá sladkobolnost a vysněný život byl pryč tak rychle, jako slza spadlá na rozpálenou plotnu.

Jasně, každý dělá chyby a ani já nejsem bez chyb. Pokud se ale potopí loď, vinu nenese jen kapitán ale i kormidelník nebo šéf strojovny. Všichni se do posledních chvil snaží katastrofě zabránit. Všichni spolu komunikují a táhnou za jeden provaz. Tady jsem byl na vše sám. Kormidelník měl jiné zájmy a šéf strojovny jiné instrukce. Takže smůla protože zde síla lidskosti neměla vůbec žádnou šanci. Vyhrála vypočítavost.


Sedm dní trvalo bohu, než stvořil tady tento svět. Já za sedm minut zničil ten můj.