Druhý.

Vše se odehrálo rychle. A trápilo ho to. Byť se snažil navenek vypadat tvrdě tak uvnitř se v něm vše rozbíjelo. Byla krásná jasná noc. Jedna z posledních v tom roce. Díval se na hvězdy a v myšlenkách se neustále vracel zpátky. Opustil ji smutnou a s bolavým srdcem. Nechal ji napospas osudu. Vzpomínal na jejich společné procházky a na to, jak si společně, oba dospělí, hráli jako malé děti. Bylo mu tehdy náramně. Dojímalo ho to k pláči. Náhle sebou trhl a otočil se. Zdálo se mu jako by na něho někdo zavolal. Blouznil. Nikdo tam není. Je tu teď sám. Cítil jak je v těchto končinách osamocen a tento pocit osamělosti v něm pomalu vše zabíjel. Rozzářily se mu oči při vzpomínce na ranní probuzení, kdy se na ni usmál, přitulil se k ní a šťastný opět usnul. Viděl v ní bránu do lepšího světa. Moc rád se na ni díval, když spala a ač ateista, děkoval za ní bohu. Byl ale moc hrdý na to, aby za ní šel a řekl jí to. Vše dusil v sobě. S odstupem času však začal pochybovat o boží spravedlnosti. Podvedl ji? Sám neví. Prostě jen odešel. Cítil, že to tak bude lepší. Ublížil jí. Odešel ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně. Její vážná nemoc nebo jeho ješitnost? Kdo se v tom má vyznat, když on sám v tom měl zmatek. Krev mu pěnilo pomyšlení na samozvané soudce, kteří vynesli ortel. Odešel kvůli její nemoci. Mrzelo ho to, ale zároveň sám sebe ujistil, že i soudci jsou jen obyčejní lidé, kteří se mohou zmýlit, když neznají podstatu věci. Je to starostlivá máma. Čekala na prince, který však nepřišel. Vzala za vděk jím a schovala ho pod svá křídla. Čas se ale nedá zastavit. Utíká moc rychle a s ním se vytrácí i láska s porozuměním. Neměl rád, když plakala, ale to nemá rád snad nikdo. Slzy jsou prokletím. Ubírají velkými kusy ze života. Dodnes je nemá rád. Malá Pikolina si už nehraje s panenkami a ven se nepůjde bavit bez hromady latexu na tváři. Člověk ji má v hlavě jako malinkou a najednou si uvědomí jak je ten život krátký a jak vše utíká rychlostí světla. Strašně krátký. Přemýšlí nad tím vším. Nebýt jí tak se jeho život mohl zkrátit. Nebylo cesty zpět. Spálil v ní všechny naděje a touhy. Ona se nemůže vrátit a on to ví. Pikolina zanechá panenky v jejich ráji a půjde si svojí, novou cestou. Ona bude dál žít a starat se o rodinu a časem už jen o sebe. Až si ho jednou vezme hrob tak on bude vědět, že žil s ní. Znali štěstí a znali i lásku. Poznali zklamání i neštěstí. Ona nebyla princezna a on nebyl princ. Snad se ale měli doopravdy rádi.

Jednou to přijde a on má hrozný, strach. Ne z konce. Z toho, že bude druhý.