Chtěl se ztratit, ale místo toho našel svět, ve kterém už nešlo nic napravit. Putoval světem jako by měl v patách vítr. Vždycky hledal něco víc — nový horizont, další výzvu, jiný život. Nebyl to útěk, spíš touha. Touha žít naplno, dýchat hluboce, nezemřít mezi stěnami, které nikdy nevybral. Byl to člověk, kterého jste potkali jednou a už jste na něj nikdy nezapomněli. Ne kvůli jeho tváři, ale kvůli explozi, která s ním přišla. Byl to druh exploze, která se nevešla do místnosti a nutila vás přehodnotit, co považujete za důležité. A přesto skončil tady. V místě, které by před lety bez zaváhání odmítl. Ve firmě jménem GBEJT. Název zněl nevinně, skoro obyčejně, jako nějaká zapomenutá stanice uprostřed polí. Ale byl to jeho zatím poslední přístav. Ne kvůli výzvě. Kvůli únavě. Zemědělství ho překvapilo. V hlíně cítil něco pradávného, opravdového. Každý kořen byl jako příběh, každé semeno jako slib. Neustále žadonil u agronoma, aby ho vzal s sebou na pole...
Komentáře
Okomentovat