Nikdy jsem nebyl zastáncem alkoholu a nikdy jsem si v pití nijak neliboval. Hlavně jsem dělal práci, která se neměla ráda s alkoholem. Jo kouřil jsem celý život. Přestal jsem až v momentě, kdy jsem začal pracovat v tabačce. V Kutnohorské Philip Morris. Když jsem na vlastní oči viděl, jak se ty
cigára dělají tak to byl konec. Přešel jsem na elektronickou, která báječně voní a skvěle chutná. Tak nějak jsem nikdy neřešil zdraví. Svoje pochopitelně. Jsem člověk, kterej musí a musel vyzkoušet všechno. Ale zase klídek. Nikdy bych si nepíchl heroin a nikdy bych nešel šukat s buzíkem. Přes toto vlak opravdu nikdy nepojede.
Včera si tak sedím s Michaelou a popíjíme víno. Nemám rád bíly víno ale ten Sauvignon, kterej má ráda Michaela, docela ujde. Po dvou decích najednou blok a šílená bolest na hrudníku. Krutopřísná ohromná bolest kdy jsem se skoro pochcal. Prášky na bolest ani Algifen kapky nepomáhají. Chce se mi zvracet a já se obávám toho, že zasviním vyblitým vínem podlahu. Uvědomuji si, že to na záchod ani do koupelny nestihnu. Konec. Vše letí ven, ale k mému údivu nevidím víno ale krev. To je poslední co si pamatuji. Probral jsem se až na JIPce.
Dostávám další kapačku, berou mi krev, točí mi EKG. Asi po půl hodině přichází sanitář a odvážejí mě na rentgen a na ultrazvuk. Po hodině přichází doktorka. Vyloučili infarkt a žaludeční vředy. Co se ale stalo zatím ani oni nevědí. Jsem nervózní. No a v očekávání, jestli se mi náhodou nepotvrdí ten Sarkom C46.
A pokud by se potvrdil tak to vem čert. Jediny co by mě mrzelo je to, že jsem nestihl ošukat svoji tajnou lásku z tabačky. Život je prostě takovej a osud mě asi táhne tam někam do neznáma a tomu se neumím bránit. Ale já přece rád poznávám novy věci :-)
A to, že to bude to poslední poznání?
No a co.
No a co.
Žádné komentáře:
Okomentovat