Slzy a krev

Byl to jen takový blesk. Ohnivý výboj, který mě zasáhl a já to musel začít psát. Potom přišlo období, kdy jsem práci na ni musel přerušit z jiných důvodů. Prostě priorita byla někde jinde. Ale táhlo mě to k ní strašně moc. O čem píšu? Ne, není to žádná mladá nebo stará kunda. Píši o knize Slzy a krev. Byl to ulítlej nápad, když jsem tu holku uviděl. S mým nitrem to udělalo to samé, co udělal se světem výbuch Krakatau v roce 1883. V hlavě se mi rojily myšlenky a míchaly se s představama z čehož pochopitelně vznikal tak psychedelickej koktejl o kterým jste nikdy neslyšeli.  V současné době je kniha hotová z 80% a já před nedávnem pronesl, že ji nikdy nedopíši. Ne proto, že bych nechtěl ale proto, že mi to, za současného stavu, nedávalo smysl. Potom se mi ta zbožňovaná andělská křídla začala měnit v ta netopýří a vše dostávalo smyk, z kterého dokáží vyklouznout jen velmi dobří řidiči. Zapřemýšlel jsem. Překontroloval jsem si skrytý soubor s knihou a zjistil, že je vše v pořádku. Nesmazal jsem ho.

Dnes, 16.2.2019 jsem se v 9 hodin večer rozhodl, že tu knihu dopíši. A co, že tak najednou?Okolnosti mě k tomu dohnaly, donutily, dokopaly, rozmlátily mojí psychiku a moje nitro na sračky se slovy, že tu knihu prostě dopíšeš. Nechtěl jsem, opravdu jsem nechtěl, ale najednou mi docvaklo, že to bude dobře. Věci se totiž nemají dělat polovičatě. A tak, jak se čokoládový indián promění na sluníčku v hmotu podobnou psímu lejnu, tak se i moje láska a touha začaly měnit v slzy a krev. Nevím, jak jsem tenkrát na ty „Slzy a krev“ přišel. Smysl mi ten název dává až dnes.