Supermarket COOP - Horšovský Týn.
Celou noc píši. Moje nová kniha bude skandální. Odhalím v ní tajemství, která měla zůstat skrytá. Stránky se plní, slova proudí a já cítím vzrušení z toho, co právě tvořím. K ránu mi ale dochází síly. Desáté kafe sotva drží mé víčka otevřená a žaludek se hlasitě ozývá. Potřebuji jídlo.
Rozhodnu se zajít k Vietnamce do obchodu. Otevírá v sedm ráno, což mi hraje do karet. Vždycky se tam těším – nejen kvůli potravinám, ale hlavně kvůli ní. Jsem ujetej na Asiatky a tahle paní je opravdu moc pěkná. Jenže dnes mám smůlu. Za pultem vidím jejího muže a k tomu ještě problém. Nejde jim elektrika, což znamená, že nefunguje platební terminál. A já nenosím hotovost, jen kartu.
Volám Pavlovi do práce a vysvětluji situaci. Potřebuji vědět, kde najdu nejbližší obchod s potravinami, kde platí kartou. Posílá mě do COOPu v Horšovském Týně. Jsem vděčný za radu a vyrážím. Jdu ulicí dolů, přejdu koleje a na jejím konci spatřím světlo naděje pro hladové – prodejnu COOP.
Mladá slečna, která zjevně pracuje na praxi, si mě všimne a okamžitě mi přichází na pomoc. A tady se musím zastavit. Protože tahle dívka je něco výjimečného. Je krásná. Ne jen obyčejně pěkná, ale opravdu okouzlující. Její vlasy splývají jako hedvábí, oči září upřímností a úsměv má tak milý, že by dokázal rozehřát i ten nejchladnější den. Její krása je podtržena jemností a něčím neuchopitelným – aurou vlídnosti, která mě ihned obklopí.
A pak začne mluvit. Nečekaně srdečně, s opravdovým zájmem mi chce pomoci. Není to jen mechanická zdvořilost prodavačky, ale opravdová ochota. Její komunikativnost je odzbrojující. Nejen že mě vede obchodem, ale skutečně se mi snaží usnadnit nakupování. Povídáme si a já se přistihnu, že mě její společnost baví mnohem víc než samotný nákup.
Nemám paštiky. Jakmile to zjistí, neváhá ani vteřinu a ochotně mě doprovází na opačný konec prodejny. Ukazuje mi, kde najdu mnou hledané „paštikové hnízdo“. Poděkuji jí, pohladím ji po vlasech a mířím k pokladně.
Tato slečna mě opravdu dostala. Cítím zvláštní vděčnost za setkání s ní. Takoví lidé dělají svět lepším místem. Přál bych jí, aby si uchovala svou vlídnost, milost a vstřícnost napořád. Lidé jako ona jsou důvodem, proč se do některých obchodů rádi vracíme. Odcházím spokojený. Dnes mám skvělý den. A vím, že už mi ho nikdo nezkazí.
Jak jsem tak kráčel zpět domů, stále jsem přemýšlel o té slečně. Nejspíš byla učenkou na praxi, ale její přístup byl výjimečný. V dnešní době, kdy si mnoho lidí stěžuje na nevychovanost a lhostejnost mladé generace, mě překvapilo, s jakou srdečností a ochotou pomáhala. Ukázala mi, že mezi studenty existují tací, kteří mají opravdový zájem o druhé, kteří umí být vlídní a ochotní, aniž by za to něco očekávali. Možná právě oni jednou změní svět k lepšímu. Možná, že jejich generace přinese do společnosti více pochopení a empatie. A já jen doufám, že takových lidí bude stále přibývat. Protože s takovými lidmi je život nejen snazší, ale i krásnější.
Komentáře
Okomentovat