Je čas na změnu.

-


 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když se důvěra změní v udání: Můj příběh pracovní neschopnosti.

-
Obrázek
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu zpochybňován a sledován. Všechno to začalo obyčejným pracovním úrazem. Moment nepozornosti, který změnil můj každodenní život a poslal mě na nucenou zdravotní dovolenou. Práci jsem bral vždy zodpovědně a snažil se být užitečný ač mě spousta lidí vytýkalo tu moji akčnost. Jednou se mi ta moje akčnost ale nevyplatila a já skončil na neschopence, rozmlácený a sešroubovaný chirurgickými implantáty. Být na neschopence není žádný med. Kromě fyzické bolesti a omezení člověk bojuje i s psychickou zátěží. Ale to, co následovalo, mi vzalo půdu pod nohama úplně. Od své známé, která pracuje na ČSSZ, jsem se dozvěděl šokující zprávu - někdo na mě anonymně poslal kontrolu. Někdo, kdo zřejmě zpochybňuje oprávněnost mé pracovní neschopnosti. Kontrola naštěstí dopadla dobře. Byl jsem u sebe, dodržoval léčebný režim, všechno bylo v pořádku. Myslel jsem, že tím to končí. Ale mýlil jsem se. Dnes mě zastavila pracovnice THP z naší firmy. Začala se v...
Read more »

Když se pohostinnost mění v otupělost.

-
Obrázek
  Kam až to chceme nechat zajít? Jdu chodbou ubytovny, běžný den, nic zvláštního. Maršálovi chci dát ke dveřím jeho kanceláře jen nějaké technické tiskovniny. A proti mně se vrávoravě žene Ukrajinka. Její chůze je rozhozená, nekoordinovaná, připomíná spíš scénu z nočního baru než z ubytovacích prostor. Snaží se udržet balanc, opírá se o pračku v umývárně, aby se nesložila na zem. Zastavuji se. Ne z lítosti. Znechuceně. Její obličej škube podivnými tiky, evidentně má co dělat, aby nepozvracela podlahu. Snaží se dojít k oknu, hledí ven jakoby ztraceně, pak se otáčí a tápe zpět. Ten pohled je vypovídající – člověk zcela mimo. Opilá na šrot. Komunikace s ní je nemožná. Radši mizím. Nechci být svědkem toho, co přijde dál. Ale nedá mi to. Co se to tu vlastně děje? Nejde o jednu opilou osobu. Jde o to, co všechno jsme jako společnost ochotni tolerovat pod nálepkou „pomoci“. Kde je ta hranice mezi lidskostí a slepou benevolencí? Přijímáme lidi v nouzi – v pořádku. Ale měli bychom zavír...
Read more »

Opět GBEJT.

-
Obrázek
 Chtěl se ztratit, ale místo toho našel svět, ve kterém už nešlo nic napravit.   Putoval světem jako by měl v patách vítr. Vždycky hledal něco víc — nový horizont, další výzvu, jiný život. Nebyl to útěk, spíš touha. Touha žít naplno, dýchat hluboce, nezemřít mezi stěnami, které nikdy nevybral. Byl to člověk, kterého jste potkali jednou a už jste na něj nikdy nezapomněli. Ne kvůli jeho tváři, ale kvůli explozi, která s ním přišla. Byl to druh exploze, která se nevešla do místnosti a nutila vás přehodnotit, co považujete za důležité. A přesto skončil tady. V místě, které by před lety bez zaváhání odmítl. Ve firmě jménem GBEJT.   Název zněl nevinně, skoro obyčejně, jako nějaká zapomenutá stanice uprostřed polí. Ale byl to jeho zatím poslední přístav. Ne kvůli výzvě. Kvůli únavě. Zemědělství ho překvapilo. V hlíně cítil něco pradávného, opravdového. Každý kořen byl jako příběh, každé semeno jako slib. Neustále žadonil u agronoma, aby ho vzal s sebou na pole...
Read more »