Viliam Ondrejka

Byl to jen takový blesk. Ohnivý výboj, který mě zasáhl a já to musel začít psát. Potom přišlo období, kdy jsem práci na ni musel přerušit z jiných důvodů. Prostě priorita byla někde jinde. Ale táhlo mě to k ní strašně moc. O čem píšu? Ne, není to žádná mladá nebo stará kunda. Píši o knize Slzy a krev. Byl to ulítlej nápad, když jsem tu holku uviděl. S mým nitrem to udělalo to samé, co udělal se světem výbuch Krakatau v roce 1883. V hlavě se mi rojily myšlenky a míchaly se s představama z čehož pochopitelně vznikal tak psychedelickej koktejl o kterým jste nikdy neslyšeli.  V současné době je kniha hotová z 80% a já před nedávnem pronesl, že ji nikdy nedopíši. Ne proto, že bych nechtěl ale proto, že mi to, za současného stavu, nedávalo smysl. Potom se mi ta zbožňovaná andělská křídla začala měnit v ta netopýří a vše dostávalo smyk, z kterého dokáží vyklouznout jen velmi dobří řidiči. Zapřemýšlel jsem. Překontroloval jsem si skrytý soubor s knihou a zjistil, že je vše v pořádku. Nes...

Zdravím Vás přátelé a známí. V poslední době se na mě začíná obracet hodně lidí s dotazy, které jde rozdělit to čtyř skupin. 1.        Obava o práci, 2.        tajná láska, 3.        termín vydání knihy a 4.        dotazy jestli kniha opravdu vyjde. Pojďme si tedy společně objasnit a vysvětlit jednotlivé body. Do budoucna pro mě bude potom jednodušší, poslat odkaz na tento článek a neodpovídat každému tazateli individuálně. 1.        Obava o práci. Již jednou jsem na toto téma psal krátké vysvětlení. Nalézt ho můžete tady:  https://1url.cz/SMp6K Mějte prosím toto na paměti. Nikdy bych si nedovolil udělat něco, za co by mohli být zaměstnanci PMI KH postihováni. Nemám rád individua, které Vás budou peskovat za etiketu nalepenou na podlaze nebo za to, že nůž není v prvním šuplíku ale ve dru...

Nikdy jsem nebyl zastáncem alkoholu a nikdy jsem si v pití nijak neliboval. Hlavně jsem dělal práci, která se neměla ráda s alkoholem. Jo kouřil jsem celý život. Přestal jsem až v momentě, kdy jsem začal pracovat v tabačce. V Kutnohorské Philip Morris. Když jsem na vlastní oči viděl, jak se ty cigára dělají tak to byl konec. Přešel jsem na elektronickou, která báječně voní a skvěle chutná. Tak nějak jsem nikdy neřešil zdraví. Svoje pochopitelně. Jsem člověk, kterej musí a musel vyzkoušet všechno. Ale zase klídek. Nikdy bych si nepíchl heroin a nikdy bych nešel šukat s buzíkem. Přes toto vlak opravdu nikdy nepojede. Včera si tak sedím s Michaelou a popíjíme víno. Nemám rád bíly víno ale ten Sauvignon, kterej má ráda Michaela, docela ujde. Po dvou decích najednou blok a šílená bolest na hrudníku. Krutopřísná ohromná bolest kdy jsem se skoro pochcal. Prášky na bolest ani Algifen kapky nepomáhají. Chce se mi zvracet a já se obávám toho, že zasviním vyblitým vínem podlahu. Uvědomu...

Ten život je stejně kurva ale je nesmírně zajímavej. Kdyby se mě někdo, před rokem, zeptal, jestli budu dva měsíce v kuse sledovat TV pouze ze záznamu, tak ho pošlu do prdele s dovětkem, že je blázen. Ale jak říká ona, vše je jednou poprvé. Já jsem hodně ulítlej exemplář, opravdu hodně. Ale zase stojím nohama na zemi a nebudu střílet jen tak pánu bohu do oken. Munice není zadarmo. Ale střílet? Jo to mám rád a hodně často používám tlumič. Je to efektivní. Druhá strana nic netuší, o ničem neví a pak se najednou ozve jen dvakrát PFF, PFF a je konec. Game is over. Mirka, moje externí manželka o mě jednou pronesla větu, která mi v hlavě zůstala dodnes. Řekla: „Viliame, ty jsi prototyp, jedinej exemplář svýho druhu na celym světě.“ Tenkrát mi to nedocházelo. Jen jsem se zasmál. Ale později jsem pochopil, že v tom je nějaká ta malinká pravda, trošička něčeho co ta holka poznala. Dodnes jsem totiž nenašel svůj protějšek, kterej by mi tak nějak vyhovoval a jeho...

Někdy si připadám, jako bych nežil mezi lidmi ale mezi zvířaty. Ale myslím si, že ani zvířata se k sobě takto nechovají. Miluji Vánoce. I když je můj postoj vůči těmto svátkům poněkud odtažitý, miluji je. Miluji tu atmosféru, a pokud máte možnost, sdílet tyto dny s milovanou osobou, je to o to víc intenzívnější. Proto nepochopím, když se někdo chová, ke svým blízkým a milovaným, jako zvíře. Zabíjí tím vše, co zabít jde. 1. ledna se potom dopoledne probudíte po oslavné noci, obejmete svoji milovanou osobu a zbytek dne vám rozhodí informace o tom, jak probíhala oslava ve vzdálenější části vaší rodiny.  

A řekl dost. Mávnul a vše skončilo. Nebyly zvířata, nebyly hory ani řeky, nebyli lidé, nebylo nic. Byl někde, co se nedalo popsat. Jeho ani lidská mysl to nedokázala pochopit natož vysvětlit. Ale stále cítil a vnímal. Cítil pot, krev i slzy ale nevěděl, že ta krev má nasládlou chuť a že slzy jsou slané. Vše jen viděl a vnímal. Čas jako by se, ne zastavil, ale strašně zpomalil. Nebylo nic ale stále viděl, nesmírně zpomalené obrazy lišky, která na kusy trhá zajíce, zmije, plující ve žlutočervené vodě, pavouka, který v oblacích kouře a síry plete svoji síť.   Chtěl se otočit, ale nešlo to. Chtěl zavřít oči, ale nefungovalo to.   Chtěl křičet ale ani to nešlo. Cítil jen, že on je v něčem, co není a neexistuje. Někde před ním se objevila intenzivní červená záře. Byla příjemná a nebyla oslňující jenže nešlo říct, odkud vychází nebo kde je její zdroj. Bylo to zvláštní. Necítil chuť ale cítil jak se mění barva jeho modrých očí v černo černou. Jeho oči, které...

Není to tak dlouho, co jsem si na facebooku psal s Denisou na téma Neurolu a že se cítím jako doktor z psychologické poradny. Obraceli se na mě kluci v troskách po psychické stránce a žádali mě o radu, jak se mají chovat a co mají dělat. Měli svoje tajny lásky a nevěděli jak na ně. Tenkrát jsem z toho byl opravdu na prášky ale netušil jsem, co na mě ještě čeká. Včera jsem v deset večer přijel domů a čekal na mě Tomáš. Koktal, klepal se, nebyl schopnej ze sebe dostat souvislou větu a ve tváři měl výraz, jako by před chvílí někoho zavraždil. Vzal jsem ho nahoru, udělal mu kafe, který mi koupila Míša a požádal jsem ho, ať mi řekne co se děje. Začal vyprávět a já si uvědomil, že se psychologická poradna vrátila. Tady je jeho příběh. Ty se mi budeš Viliamko smát ale já jsem se zamiloval. Já vím, jsem skoro stejně starej jako ty ale nesměj se mi prosím Tě. Nedal bych to, jako to nedávám teď a já Tě chci poprosit o radu. Poznal jsem ji kdysi dávno pracovně. Měli jsme spolu normální praco...